Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
JUNIUS na své poslední desce přicházejí s žánrovým posunem směrem k přímočařejšímu a i tvrdšímu vyznění, které si zachovává vše ze své někdejší éteričnosti a atmosféry a přidává v některých skladbách velmi funkční šlapavé metalové pasáže. Výsledek je, navzdory až metalové tvrdosti, mainstreamovější a chytlavější.
Mnohdy mě v souvislosti s albem „Eternal Rituals For The Accretion Of Light“ napadá slovo gotika mnohem častěji než postrock, při některých pasážích tu cítím pach PARADISE LOST, ANATHEMY, jindy dokonce DEFTONES, a to mě u JUNIUS trochu znejišťuje. Nic to ale nemění na tom, že si kapela uchovává svoji rafinovanou podmanivost a melancholii. Jen už skladby nejsou tak ambientně křehké a tvárné. Mihotavou mlhu nahrazují hitové melodie a u každé jiné kapely by mi tato změna přišla zvláštní a možná i neakceptovatelná, ale tady to sedí. Jen si musím trochu zvyknout, že je na přebalu napsáno JUNIUS.
7 / 10
Eternal Rituals For The Accretion Of Light (2017)
Days Of The Fallen Sun (EP) (2014)
Reports From The Threshold Of Death (2011)
Split s ROSETTA (2011)
Split se JUAREZ (2010)
The Martyrdom Of A Catastrophist (2009)
The Fires Of Antediluvia (EP) (2007)
Junius (2007)
Blood Is Bright (EP) (2006)
Forcing Out The Silence (EP) (2004)
Hiding Knives (Mini-Single) (2004)
From The Isle Of The Blessed (Promo) (2004)
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
